SMIK - logo SMIK - úvodní stránka Pravidla SMIKu Historie SMIKu Vysledky vsech SMIKu Nejcastejsi ucastnici Aktualni SMIK  

SMIK 208

25. mistrovství světa ve SMIKu se uskutečnilo 17. listopadu 2018 v Řitce. Závod se běžel v náročném brdském terénu na mapách z loňských závodů Žebříčku A. Cílem proběhlo rekordních 351 závodníků. Mistrovské tituly získali Jiří Valeš z Lokomotivy Plzeň a Barbora Vyhnálková z OB Říčany.

Kompletní výsledky
Mapa závodu na Play-map.com se zakreslenými postupy - zakreslovat postupy / nahrávat GPS záznamy mohou všichni. Play-map.com zároveň umí zobrazovat hezké animace, jak se závodníci v lese pohybovali.
Jízdní řád kontrol
Pár fotek ze závodu - v rámci nichž je vidět i pár ztrát a nálezů, na jedné fotce bunda, boty, termoska a ledvinka, a na druhé dětské ponožky
Komentáře vítězů jsou níže na této stránce

Jirka Valeš je bezesporu nejúspěšnějším závodníkem ve SMIKu v posledních letech. V roce 2016 i letos zvítězil, loni pak skončil druhý, když ho o titul připravila chyba v závěru, o níž se dá dočíst v loňském reportu. Pořadí na dalších místech bylo pro SMIK netypicky podobné závodu loňskému – obhájce titulu Vojtěch Kettner sice nestartoval, ale pořadí dalších závodníků bylo úplně stejné jako loni. Tedy stříbro bral loni třetí Jakub Glonek a bronz po loňském 4. místě Lukáš Kettner. Čtvrté a šesté místo obsadili dorostenci Martin Šimša a Michal Bořánek, mezi ně se vklínil vítěz SMIKu z roku 2012 Eduard Šmehlík.

Mezi ženami jasně zvítězila Barbora Vyhnálková. Jen jedenkrát v historii měla vítězka před druhou závodnicí v pořadí větší náskok, než 5 bodů. A to sice hned v prvním ročníku, který se přeci jenom se současným SMIKem co se týče konkurence a účasti nedá srovnávat. Druhým místem překvapila Eliška Hájková, bronz získala obhájkyně vítězství Karolína Teplá. Další z nedávných vítězek Dominika Plochová skončila čtvrtá, za ní na 5. místě její oddílová kolegyně Kateřina Mullis. Na velkou bednu se ještě dostala 6. Věra Chvalová, které se omlouváme, že jsme její body na první pokus nespočetli správně a kvůli tomu vyhlásili na šestém místě jinou závodníci.

SMIK není zdaleka jen o soubojích o příčky nejvyšší, ale i akcí, na níž startují jak děti, tak veteráni. Letos poprvé se SMIKu zúčastnil i závodník kategorie H90 - Ríša Samohýl. Ríša sice před lety říkal, že SMIK už není závodem pro něj, v posledních letech se často na závod přijel podívat do cíle, ale letos nás překvapil a vyrazil do lesa společně se závodníky. Rekormanem v počtu účastí je závodník kategorie H80 Vladimír Attl, který si letos připsal 24. účast. Po letošku už stoprocentní účast nemá ani nikdo z pořadatelů - tedy pokud bychom počítali jen působení v roli nosiče kontrol. Tři pořadatelé migrovali s kontrolami 24x. Přenos nadbytečného stojanu z kontroly 46B, aby nemusel být odnášen na pozici C, nepočítám. Větší aktivitu v lese zdraví nedovolilo :-(

Poděkování

Naše speciální poděkování si zaslouží:

  • USK Praha a DC Computers za posktytnutí map a jejich tisk. Na jednu stranu bylo uvedení USK jako spolupořadatele formalitou kvůli jednoduššímu žádání o povolení do lesa, na druhou stranu bychom bez Bořana a Jitky závod uspořádat těžko zvládli.
  • restaurace Panský dvůr v Řitce za poskytnutí zázemí. Třetí rok za sebou, kdy jak pořadatelé tak provozovatelé restaurace byli po závodě spokojeni, to se nám v minulosti nestávalo
  • Sporticus za poskytnutí cen pro vítěze
  • Pavel Fišer a jeho Play-map, aplikace pro zveřejňování postupů ze závodů. SMIK je netypickým závodem a nastavení, aby šlo postupy zakreslovat, není zrovna bez práce...

Kde se píše o SMIKu

Kometnáře vítězů

Jirka Valeš

Plán byl zřejmý, pokud tomu bude přát osud a jízdní řád, poctít svojí návštěvou všechny kontroly. A vzhledem k tomu, že na SMIKu trpím levotočivou tendencí, na kterou jsem nenašel lék ani při letošní páté účasti na tomto MS, zvolil jsem opět okruh proti směru hodinových ručiček.

Na startu jsem si promyslel, do kterých políček chci razit nejdřív, a také zjistil, že jako první budu muset doběhnout na neposednou 34, která mi jinak z plánu udělá guláš. Po ní jsem vyzobal lampiony v jihovýchodním svahu (31A,35A,39A). Minutku dal leháro na 41B. Společně s Lukášem Kettnerem píchnul 42A v hustníku a vydupal nahoru na hřeben pro 49A. Poté bylo zásadní nenechat si uprchnout 52 až na divoký východ, takže bleskový sešup dolů na 52B, zadarmo získat i opodál se válející 48B. Stoupák na 51B, 90 vteřinový relax na kontrole, vylítnout až nahoru na 36A, znovu dolů na 43B a snad až k moři na 47A.

Za odměnu 25 vrstevnic vzhůru na 45B, počkat si minutku na 40C, vyrazit na západní svah pro 44C a líbivou 38C. Poté společně s Kubou Glonkem závěrečná desetiminutovka - 50C, 37C, 46C, 32C. Zjistit, že na 33C už by nestihl doběhnout ani Chuck Norris, že jsem ji měl vzít jako první na cestě pro 34 (tak by to šlo sebrat celé), takže hoře, splín a snaha najít pozitivum alespoň v tom, že doběh do cíle nebude frmol, fičák či švicuňk, ale bude na pohodu s časovou rezervičkou.

Pořadatelům tímto děkuji za nejrychleji plynoucí hodinu v tomto roce napěchovanou pozitivními vjemy z čarokrásných brdských hvozdů. Běžet tento závod byla, jako vždycky, jedna velká radost a prostě svátek. (Teda moje kotníky si možná myslí, že jsem se teď asi zbláznil, ale ony to vymetení všech kamenných polí záhy vydýchají.)

Barbora Vyhnálková

41A – 39A – 42A – 49A – 52B – 48B – 51B – 43B – 45A – 40B – 44C – 38C – 50C – 46C – 32C

Na startu mě nejdřív lákal doleva poměrně velký počet kontrol v blízkém okolí, ale naštěstí mi včas došlo, že to asi bude podobná past, do které jsem spadla před pár lety v Jevanech, kdy jsem šla v protisměru všech, skoro nic jsem neposbírala a nakonec jsem si střihla brutální asi 3km sprint, abych stihla limit.

směřovat na ty tříbodovky na severu, takže 49A. Tam jsem váhala, jestli stíhám 52B, ale zběsilý downhill mi nakonec zajistil asi 2minutovou rezervu. K tomu jsem vzala hned vedle 48B, kde jsem asi 45s čekala, takže jsem mohla decentně promyslet, co dál. Moc jsem toho ale nestihla, proto když (nakonec třetí) kamenický borec Cáš prohodil směrem k parťákovi návrh na 51B, nechala jsem se inspirovat. Postup kolmý na vrstevnice ve mně budil respekt, takže jsem radši přidala, ale zase jsem tam byla zbytečně brzo. Ale mám pocit, že na této kontrole se sešli skoro všichni závodníci, tak jsem si aspoň chvilku popovídala a odpočinula a pak se vydala vstříc druhé polovině závodu, která už byla docela dost improvizační. 43B ještě jasná, pak jedna z mnoha vzpomínek na loňská áčka v podobě téměř totožné volby přes údolí/po cestě při postupu na 45A. Dolů na 47 se mi skutečně nechtělo, za ten kopec by se mi asi nevyplatily ani ty tři body. Tu 45A jsem trošku pohledala, tu světlinku jsem tam moc nechytila, přišlo mi to tam takové žluté skoro všude. Další v plánu byla 44C, ale díky nepochopení nenápadných průseků a pěšinek a nedokonalému držení směru jsem se ocitla u 40B, kterou jsem v mapě nějak přehlídla. „Hele, kontrola! Tak ji asi vezmu, ne?“ Pak tedy ta 44C a výstup k 38C. Tady už začínala velká improvizace a plánování z kontroly na kontrolu, vůbec jsem nevěděla a neměla jsem odhad, co si můžu časově dovolit. Takže jsem se pomalu procházela po té hraně a rozjímala, až jsem se konečně rozhodla, že zkusím hecnout ještě 50C. Tady nastalo další sáhodlouhé přemýšlení, ale bála jsem se limitu, takže 46C a 32C. Tam jsem ještě uvažovala, zda se nevyhrabat pro 35C, ale nakonec jsem si řekla, že radši budu dřív v cíli, než abych to nestihla. Nakonec jsem ale měla rezervu přes tři minuty, takže něco jsem vzít ještě měla. Ideální by byla bývala asi 37C cestou z 50C na 46C, ale toho jsem si bohužel nevšimla.

Myslím, že jsem šla celkem ideální postup, aspoň pro moji výkonnost. Kdybych uvažovala (a běžela) o něco rychleji, asi jsem mohla ještě stihnout na konci posbírat pár těch jednobodovek jako 35C, 33C, 37C, ale pro mě to byl i takhle jeden z mých povedenějších SMIKů, většinou moje plánování dopadá mnohem hůř. A že to stačilo na vítězství, to je příjemný a nečekaný bonus. :)

  

(c) Martin Sajal
Poslední aktualizace: 19.11.2018