SMIK 2004

11. mistrovství světa ve SMIKu se konalo ve středu 17.11.2004 v Praze - Klánovicích na mapě nazvané SMIK - Těžká hodinka. Cílem proběhlo rekordních 208 závodníků. V kategorii mužů se při své SMIKové premiéře stal mistrem světa Míra Seidl z Ekonomu Praha, mezi ženami získala titul třináctiletá Lucka Mezníková z Lokomotivy Beroun, která už letos vyhrála závod na krátké trati v Mariánských Lázních.

Vezmeme-li v úvahu aktuální předpověď (zataženo s deštěm), závod proběhl za fantastického počasí - teplá fronta ohřála vzduch, ale během závodu téměř nepršelo, a přeháňka přišla až ve chvíli odjezdu pořadetelských aut domů. Počasí tak jen mírně ovlivnilo účast, množství z původně 244 přihlášených závodníků nedorazilo, ale i přesto o 15 lidí padl účastnický rekord.

Letošní závod byl specifický tím, že v časovém limitu do cíle doběhla jen přibližně čtvrtina závodníků. Asi 15 mužů dokázalo oběhnout všechny kontroly, nikdo z nich se však nevrátil do cíle včas. O vítězství se rozhodovalo na úseku od kontroly 38C, která otevírala v čase 56 a nacházela se přibližně 1300 metrů od cíle (alespoň myslím, že většina předních závodníků běžela odtamtud). Pod čtyři minuty se tento úsek zvládnout nedal, pod pět to dali jen ti nejrychlejší - ze závodníků s plným počtem bodů jich bylo pět. Po odečtení trestného bodu jim zůstalo 35 bodů, což na vítězství stačilo, rozhodoval čas. Nejrychleji zaběhl závěrečný úsek Míra Seidl za 4:32 a zvítězil, zbylé medaile získali dorostenci běžící za Žabovřesky Brno Vojta Krajíček a Jirka Mališ. Čtvrté a páté místo se stejným počtem bodů obsadili Petr Kadavý z Chrastavy a Dušan Lebeda z Ekonomu. Mezi prvním a pátým místem byl rozdíl 20 sekund. Na šestém místě skončil Jakub Šilhavý, který jako jediný z první patnáctky doběhl do cíle včas, ale dva body mu chyběly. Obhájce titulu Pavel Princl obsadil 7. místo.

I v ženách získalo prvních pět závodnic shodný počet bodů - 29, během závodu ale většina z nich posbírala bodů více a na 29 se dostaly až po odečtení trestných bodů. Bez trestných bodů byla jen Lucka Mezníková, která doběhla do cíle již v čase 54:28 a díky tomu zvítězila. Přitom většinu závodu absolvovala společně se svojí sestrou Lenkou (PGP), jen na konci už neběžela na 34C a 38C, ale do cíle (zatímco Lenka za pozdní přiběhnutí z 38C obdržela 3 trestné body a díky času ji její mladší sestra porazila - skončila 4.). Druhé místo obsadila Lenka Borovičková ze Stavárny, která celý závod běžela v patách svému manželovi (a před cílem ho předběhla). O 7 sekund za ní doběhla do cíle bronzová Kristýna Kovářová z Kotlářky (zde ale nešlo o přímý souboj od dvojkontroly 37C/38C, Kristýna přibíhala odjinud). Nejblíže k vítězství měla ale celkově pátá Jana Haluzová z Ekonomu, která do cíle doběhla 2 minuty a 3 sekundy po limitu - kdyby byla o 4 sekundy rychlejší, měla by o 3 body více.

Na internetu se objevilo několik pěkných článků o závodě: Sosna popisuje, kterak pomohl k úspěchu svojí ženě a rozebírá závěrečný úsek z dvojkontroly 37C/38C do cíle. Lokomotiva Beroun se raduje z úspěchu Lucky Mezníkové, před zveřejněním výsledků na internetu si myslí, že "body by jí měly stačit do první dvacítky." Orienťáci z Roztok si prý zkusí uspořádat SMIK na táboře. Mnohem dříve než oficiální výsledky byla na internetu zpráva na stránkách Ekonomu od Míry Seidla, o jeho postupech se však více dozvíte zde.

Výsledky
Mapa závodu se zakreslenými postupy Míry Seidla a Lucky Mezníkové (obrázek má 219 kB)
Jízdní řád kontrol - v HTML bez popisů kontrol

Postupy mistrů světa a dalších medailistů:

Miroslav Seidl (EKP), 35 bodů (36-1), čas 60:32, 1. místo v kat. H, naběhal 11,9 km
31A (2:30) - 32A - 33A - 34A - 49A (9:50) - 48A - 47A - (okolo 42B, které si zapíchnuté na konci stoky nevšiml) - 40B (čekání 22:30 - 23:00) - 44A - 46B - 43B - 41B (32:45) - 45B - 35B (38:50) - 42C (43:30) - 36C - 37C (čekání 51:00 - 55:00) - 38C (56:00) - 39C - cíl 60:32

Jiří Mališ (ZBM), 35 bodů (36-1), čas 60:44, 3. místo v kat. H
31A - 32A - 33A - 49A - 48A - 47A - 34A - 36B - 35B - 41B - 45B (čekání 27:00 - 30:00) - 44B - 40B - 46C - 43B - 42C - 37C (čekání asi 51:00 - 55:00) - 38C (56:00) - 39C - cíl 60:44

Lucie Mezníková (LBE), 29 bodů, čas 54:28, 1. místo v kat. D, naběhala 8,9 km
31A (3:48) - 32A (6:00) - 33A (7:00) - 49A (10:20) - 48A (13:50) - 47A (15:10) - 42B (24:50) - 46B (26:20) - 43B (28:50) - 40B (33:20) - 44B (34:50) - 36C (43:00) - 35C (čekání 44:00 - 46:00) - 37B (50:00) - 39C (53:40) - cíl 54:28

Lenka Borovičková (FSP), 29 bodů (30-1), čas 60:42, 2. místo v kat. D
Běžela stejným postupem jako sestry Mezníkovy (ve skupině s veterány - svým manželem, Procházkou a Krafkou), byli ale rychlejší a tak stihli ještě 34A (tj. postup 33A - 34A - 49A). Pak však zpomalili na 44B a nestihli 45B. A nakonec nebyli tak naivní jako Lenka M., ale ne tak chytří jako Lucka M. - i pres nestihlou 45 měli v čase 46 jeden bod na Mezníkové navíc. Takže rozhodlo včasné zatažení do depa a nečekání na dvojkontrole - závěr 35C - 37C (55:00) - cíl 60:42

Exitsoval postup, který by umožnil oběhnout všechny kontroly a vrátit se do cíle v časovém limitu? Myslím, že ano - základní podmínkou k tomu bylo razit klíčovou kontrolu 38 jinde než v pozici C, a to nejspíš v pozici B, a přitom si hlídat další důležité kontroly, aby neodmigrovaly na špatně dostupnou pozici. Na to bylo však za 5 minut před startem nebo v průběhu první části závodu těžké přijít.
S Mírou jsme se shodli, že ideální postup vedl na začátku směrem na sever (tak jako Míra skutečně běžel). Všech 7 kontrol se dalo za necelou čtvrthodinu sebrat v áčkových pozicích - a později byly trojbodové kontroly roztaženy po větším prostoru a z jednobodových začala být problémová hlavně 31. Pro rychlejší závodníky bylo vhodnější asi běžet postup 31A - 32A - 33A - 47A - 48A - 49A - 34A. Pak bylo potřeba zamířit směrem ke klíčové 38B. Protože otevírala až v čase 27, vyplatilo se cestou sebrat 35B a 36B. Na 37B se v této variantě čekat nedalo, protože další důležitá kontrola 41B zavírala v čase 33. Dále pokračujeme přes 45B a 44B za trať, kde postupně sebereme 43B, 46C a 40B, pak se vracíme na 42C. Odtud zamíříme ke kontrole 37, kterou dobrý běžec stihne orazit na pozici 37B před jejím odjezdem v čase 51. A pak už jen přes "sběrku" 39C do cíle, kam se dá doběhnout v čase okolo 55 minut. Délka této varianty je přibližně 10,4 km.
Začátek má podobný i další "severní" varianta, ze 34A ale běžíme na 41B, díky čemuž pak po sebrání 35B, 36B a 38B můžeme počkat i na 37B (přijíždí ve 31). Do času 36 pak musíme doběhnout na 45B, následuje pomalý úsek ke 42C, která přijíždí v čase 42. Poté v čase 45 orazíme dvojkontrolu 44B, 43C. Zbylé trochu delší 2 km již běžíme naplno po trase 46C, 40B, 39C, cíl, kam můžeme podle individuálních běžeckých schopností dorazit někdy mezi časy 56 a 60.
Plný počet bodů se dá získat i "jižní" variantou - rychle sebereme na áčkových pozicích kontroly 35, 37, 40, 41 a 42, oblast za tratí po sebrání 46A, 44A, 45A a 43B můžeme opouštět někdy okolo času 19. Pak se vrátíme pro 36B a 38B, cestou ke tříbodovkám posbíráme problémovou 31B a 33B, dále pokračujeme přes 48B, 41C a 49C, cestou do cíle zbývá sebrat 32C, 34C a 39C. Tato varianta je asi nejnáročnější a nejpomalejší.

Výsledky

Počet závodníků rok od roku roste, počet pořadatelů stagnuje. Přesto jsme letos téměř vše zvládli velmi dobře. Tedy až na spočítání a vyhlášení výsledků. Co se loni při podobném počtu účastníků a přibližně stejné době do odjezdu hromadné dopravy spočítat a vyhlásit podařilo (byť s chybou na prvním místě v ženách), se letos nezvládlo. Příčin bylo několik a každá přispěla svoji troškou do mlýna. Závodníků bylo ještě více než loni, přibíhali hodně po termínu, kvůli nepříznivému počasí měli legitky lépe zabaleny (a o to hůře se body počítaly), devět z deseti závodníků na vyhlašovaných pozicích obdrželo trestné body, Martina (která loni s počítáním výsledků strašně moc pomohla) ležela místo pořádání doma s berlemi. Nepomohlo ani zjišťování sebraných bodů od závodníků v cíli, kvůli množství trestných bodů se zjištěná čísla stejně nedala použít - naopak síly šikovné pořadatelky se daly využít lépe. Výsledek byl takový, že kategorii mužů jsme jakžtakž spočítali a vyhlásili, u žen jsme věděli, že vyhlašované výsledky jsou velmi předběžné. Vítězka Lucka Mezníková měla průkazku upravenou nejhorším možným způsobem (zepředu popsanou a zezadu polepenou jízdním řádem) - to se body počítají vážně blbě, ale po několika minutách jsme její body spočetli správně. Druhá Lenka Borovičková měla pro změnu průkazku tak rozmočenou, že vpichy bylo potřeba luštit skoro s lupou - na místě vypadalo, že má bodů výrazně méně. Body Kristýny Kovářové jsme spočítali správně. Lenka Mezníková a Jana Haluzová doběhly příliš pozdě na to, abychom se jejich průkazkami stihli zabývat. Jana Haluzová se pak při vyhlašování sama přihlásila o vítězství s tím, že má 30 bodů. Vyhlásili jsme ji tedy vítězkou. Jenže ještě před tím, než jsme se doma při počítání bodů dostali k její průkazce, přišla mi SMS přibližně tohoto znění: "Jsem lharka a podvodnice :( Rikala jsem, ze mam vsechny kontroly, ale ted jsem zjistila, ze jsem vubec nebyla na 34. Tak nevim, co tam mam orazene" A skutečně, na jejím místě měla jinou kontrolu, kterou razila dvakrát. Smutné také bylo, že vlak, kvůli jehož odjezdu jsme se snažili vyhlášení urychlit, měl šestiminutové zpoždění... Vyhlášení výsledků žen pak proběhlo dodatečně na Hulku, kde se všech prvních pět závodnic sešlo. A poučení pro příští rok? Už se nebudeme snažit stihnout vyhlásit výsledky do odjezdu nějakého busu či vlaku během půl hodiny, když počítání finálních výsledků trvá obvykle 3-4 hodiny. Prakticky to bude vyřešeno pravděpodobně tak, že se závod bude konat v prostoru, kam jezdí hromadná doprava častěji než jednou za hodinu.