Anketa o dalším vývoji SMIKu - vyhodnocení

V souvislosti s rostoucím počtem účastníků SMIKu a rozvojem techniky za poslední roky jsme zvažovali některé změny v koncepci závodu. Anketa měla za cíl zjistit pohled závodníků na možnosti změn a pomoci organizátorům v rozhodování, jakým směrem by se měl SMIK dále ubírat.

Anketa byla spojena s mistrovstvím světa ve SMIKu 2007 - bylo ji možno vyplnit buď bezprostředně po závodě, nebo následujících cca 14 dní na internetu. Cílem bylo brát ohled na názory účastníků a příznivců SMIKu, nikoliv náhodných kolemjdoucích, těch co SMIK stejně nikdy nepoběží a různých manipulátorů. Z toho důvodu anketa nebyla anonymní.

U většiny otázek bylo možné zaškrtnout i více variant, z toho plyne i skutečnost, že součet procentuálních výsledků jednotlivých variant nedává dohromady 100 %.

Anketu vyplnilo celkem 79 lidí. Všem děkujeme za jejich názory a za množství velmi zajímavých doplňujících komentářů. Názory byly dost různorodé, rozhodování o případných změnách tedy vůbec není a nebude jednoduché, protože není možné vyjít vstříc všem.

Níže jsou vypsány jednotlivé otázky s procentuálními výsledky jednotlivých možností. K nim jsou připsány jak další postřehy z doplňujících komentářů účastníků ankety, tak vyjádření pořadatelů k výsledkům a návrh na rozhodnutí o změnách pro příští roky. Protože v některých bodech ale není rozhodování jednoduché, musí vše ještě projednat výkonná rada SMIKu, která se sejde v lednu v Itálii.

1) Jaký systém ražení považujete pro SMIK za vhodnější?

56 % - klasický – kleštěmi do papírových průkazů (výhody – v průkazu si závodník může zkontrolovat, na kterých kontrolách už byl; menší náročnost na technické vybavení shromaždiště).
42 % - Sportident (výhody – o něco rychlejší ražení, zpravidla rychlejší vyhodnocení výsledků, po závodě možnost analýzy postupů všech závodníků; nevýhoda – vyšší startovné o cca 10-20 Kč, pro závodníky bez vlastního SI čipu dalších 20 Kč navíc jako půjčovné).

Ač se preference od poslední ankety v roce 2001 pomalu přesouvají směrem k SI (tehdy pro SI hlasovalo jen 25 % lidí), klasické ražení kleštěmi do papírových průkazů zůstává i letos preferovanější variantou. Na mistrovství světa ve SMIKu určitě zůstaneme pro následující roky u klasického ražení. Navíc nás účastníci ankety upozornili na rizika použití SI, která jsme si dosud moc neuvědomovali: větší nebezpečí odcizení kontrol v příměstských lesích a fronta na vyčítání čipů v cíli, která při hromadném doběhu logicky bude nastávat.

Sportident úplně nezavrhujeme, určitě má svůj význam při závodech ve SMIKu, které jsou přidruženy k jiným akcím, kde se už SI používá. V takovém případě pak neznamená pro pořadatele více práce ani další náklady.

Z argumentů, kterými závodníci odůvodňovali jednotlivé způsoby ražení, se nejčastěji objevovaly následující:

u klasického ražení především možnost kontrolovat pomocí vpichů v průkazce, na kterých kontrolách již závodník byl
SI by znamenalo rychlejší/pohodlnější ražení, rychlejší zpracování výsledků a umožnilo by lepší analýzu postupů jednotlivých závodníků

2) S rostoucím počtem účastníků jsou spojeny určité problémy. Na kontrolách někdy vznikají fronty, ve kterých závodníci čekají na oražení. Nezřídka se objevují názory, že z orientačního hlediska je SMIK zajímavý jen pro ty nejrychlejší muže, ostatní mají zjednodušenou situaci tím, že mohou běžet za nimi a klíčová je tedy především rychlost běhu. Řešení prostřednictvím vhodnější stavby trati nemůže být často dostačující. Jaké řešení považujete za nejvhodnější?

58 % - stačí umístit více stojanů s kleštěmi na kontrolách, kde se očekává více závodníků najednou; další změna není potřeba.
29 % - místní či časové oddělení startu jednotlivých kategorií (muži, ženy) – bez nutnosti změny pravidel SMIKu (možné varianty jsou popsány v následující otázce).
19 % - výrazná změna koncepce stavby trati – výrazně větší počet kontrol v prostoru, který by měl zajistit více variant postupů a tím menší hustotu závodníků. Ani nejlepší závodníci by neměli žádnou šanci oběhnout všechny kontroly. (Tyto změny by pravděpodobně vyžadovaly přechod na systém ražení Sportident).
18 % - výraznější změny, znamenající podstatné úpravy pravidel SMIKu – např. následující varianty: prodloužení období umístění kontrol v lese na 90 minut, přičemž limit zůstane 60 minut a závodník si bude moci vybrat, kdy odstartuje a začne mu limit běžet; zavedení intervalového startu (fyzicky by kontroly byly stále ve všech pozicích, body by se však počítaly pouze při ražení v intervalu dle jízdního řádu, závodník potřebuje i přesně jdoucí hodiny). Pro tyto varianty je nezbytné přejít na systém ražení Sportident.

Každá z variant si našla své příznivce, kteří navíc zpravidla dokázali svoje preference rozumně odůvodnit. Nicméně jednoznačně nejvíce preferovanou variantou je "přidat stojany a nic neměnit". Tento výsledek možná plyne i z letošního SMIKu, kdy moc problémů nenastávalo (účast byla menší, stavbu si hodně lidí pochvalovalo).

3) V případě oddělení startu jednotlivých kategorií (muži, ženy), které řešení považujete za vhodné? (souvisí s předchozí otázkou)

47 % - místní oddělení startu – start pro jednotlivé kategorie bude na odlišných místech (tzn. na mapě budou odlišně vyznačeny starty dva, kontroly budou stejné), čas startu zůstane pro obě kategorie stejný.
32 % - menší časové oddělení startu – obě kategorie budou startovat ze stejného místa, ale cca 10 minut po sobě (tj. mapa bude pro obě kategorie stejná, jízdní řád bude míst každá kategorie samostatný).
6 % - větší časové oddělení startu – jedna kategorie bude startovat cca 1,5-2 hodiny po druhé. Mapa i jízdní řád budou stejné, půjde vlastně o dva samostatné závody na stejné trati. Pouze tato varianta umožní porovnání mužů a žen.

Mezi doplňujícími komentáři (vyhodnocujeme obě otázky douhromady) se často objevovaly následující:

Bylo by vhodné přidat navíc několik málo kontrol, aby i nejrychlejší muži neoběhli všechno a museli uvažovat, které kontroly vynechají - podobně jako třeba letos. Tím by vzrostl počet variant a omezí se i běhání ve skupinách.
Stačí přidat stojany na klíčových kontrolách (letos navíc ani nebyly potřeba), nával na kontrolách není tak hrozný.
Hromadný start a souboje na doběhu mají svoje kouzlo a ke SMIKu neodmyslitelně patří.
Problémem současného systému je častá spolupráce závodníků a především nefér zavěšování holek za kluky - toto by vyřešilo místní oddělní startů.
Užitečné by bylo i vypsání více kategorií - přidat děti, veterány. Různé kategorie by mohly mít různě dlouhý časový limit.
Velká části lidí se jde jen proběhnout bez ambicí na výsledek a přitom chce třeba běžet společně s osobo opačného pohlaví, nebo doprovázet děti - z toho důvodu pravidla neměnit a start neoddělovat.
Výhodou hromadného startu a doběhu je, že celá rodina (resp. jiná skupina) společně přijede, odběhne závod a odjede - nemusí čekat na start nebo až doběhnout ostatní.
Intervalový start by byl spravedlivější, ale znamenal by ztrátu kouzla čekání na kontrolu, která ještě nepřijela. Navíc by byl závod organizačně složitější.

Co z toho plyne pro pořadatele? Určitě nebudeme zavádět změny znamenající úpravy pravidel SMIKu, ani nebudeme zdvojnásobovat počet kontrol v lese. Základní myšlenka závodu zůstane stejná, občas na potenciálně nebezpečné kontroly přidáme stojan navíc. A budeme se trať snažit stavět tak, abychom stavbou problémy eliminovali, i když ne všude to půjde tak jednoduše, jako na Vídrholci. Myšlenku oddělení startů ale úplně nezavrhneme, šanci by mohlo mít místní oddělení startů, pokud by se podařilo realizovat nějak citlivě, tak aby se mohly dvojice opačného pohlaví bez ambic na výsledek po startu seběhnout, ale nefér zavěšování by bylo omezeno.

Místní oddělení startů možná vyzkoušíme při závodě na jaře 2008 v Petrovicích, pokud se přihlásí větší množství závodníků.

Co se týče počtu kontrol v lese a možnosti oběhnout všechny - nikde není psáno, že je úkolem stavitele připravit trať tak, aby vítěz všechno stihl, nebo aby naopak neměl šanci stihnout. Může to být jednou tak a po druhé zas jinak, je to na rozhodnutí stavitele. Počet kontrol v lese se hodí občas zvýšit, nepočítáme však s výrazným růstem - průkazky mají svojí kapacitu (ty v současnosti používané 24 poliček včetně tří "R") a odlišných vzorků na kleštích také není moc...

O podrobnějším rozdělení kategorií než jen na muže a ženy jsme již uvažovali, ono to je možné udělat (když budeme od každého nekompromisně vyžadovat rok narození). Zásadní problém je ale s počítáním výsledků - vyhodnotit výsledky žákovských či veteránských kategorií by totiž znamenalo spočítat body v podstatě všech závodníků, což je práce na cca 3 hodiny.

4) V jakých prostorech byste SMIK nejraději běhali?

49 % - lesy a lesoparky na území Prahy – v dosahu pražské MHD ("na tramvajenku") (Hrádek, Přehrada, Džbán, Valy, Juliána a Vídrholec z pražské strany, a tím to asi končí...)
68 % - lesy v blízkosti Prahy – za hranicí města, ale s dobrým spojením integrovanou dopravou (např. Juliána a Vídrholec z mimopražské strany, Jezírko, Hladomoří, Ďábel, Jíloviště, Údolí raků atd.)
25 % - lesy vzdálenější od Prahy, ne nutně s dokonalým spojením veřejnou dopravou (např. Rybníky, Děd, Ovčínek, Plazy, ...)

Další postřehy plynoucí z doplňujících komentářů:

Zatímco v anketě z roku 2001 byly nejžádanější lesy na území Prahy, nyní dochází ke změně preferencí a mnozí závodníci by rádi vyzkoušeli i další orientačně zajímavější prostory, které se na území Prahy moc nenacházejí.
Jako důvod pro změnu je uváděna větší orientační náročnost prostorů mimo Prahu a také oběhanost pražských lesů.
Je třeba zachovat rozumné spojení veřejnou dopravou. Není až tak důležitá cena a kapacita veřejné dopravy (stejně čím dál tím víc lidí jezdí autem), stačí i autobus, který jede jednou za hodinu - pokud se od něj nemusí jít na shromaždiště 3 km a pokud v rozumné době po závodě jede nějaký spoj i zpátky.
Příznivci mimopražských prostorů uvádějí, že pro ně vzdálenost od Prahy není rozhodující, ale uvědomují si, že větší vzdálenost od Prahy bude pravděpodobně znamenat menší účast.

Co na to pořadatelé? U této otázky nás výsledky ankety překvapily nejvíc, čekali jsme největší zájem o pražské prostory.

Na jednu stranu je to dobře - těch několik dostatečně velkých pražských prostorů se nedá točit donekonečna. A navíc: Džbán určitě někdy chceme vyzkoušet, ale v současnosti neexistuje aktuální mapa. Velikost Přehrady je pro SMIK minimální použitelná, což znamená, že se tam v podstatě nic moc jiného než před dvěma lety nedá postavit. Na Juliáně se už s centrem v Přední Kopanině běželo čtyřikrát. Na Valech je uměním postavit trať tak, aby existovalo více rovnocenných variant. Vídrholec je sice super, i když placka, ale každý rok se tam běhat nedá.

Na druhou stranu v mimopražských lesích už se v minulosti několikrát běželo - celkem 4x na Hladomoří. Za svoji historii klesla účast na SMIKu oproti předchozímu roku třikrát. Letos kvůli zimnímu počasí a sněhu na horách, a předtím 2x na Hladomoří. A při dvou zbylých ročnících na Hladomoří rostla účast jen minimálně... Nicméně maximalizace počtu účastníků není naším cílem, takže asi ještě nějaký závod mimo Prahu zkusíme. Podmínkou bude však kvalitní aktuální mapa a dostatečně rychlé spojení veřejnou dopravou.

Do budoucna tedy asi nebudeme držet SMIK jen na území Prahy, ale vyrazíme i do atraktivnějších a ne tak oběhaných prostorů mimo Prahu. Je pravděpodobné, že se tyto dva typy prostorů budou nějak (asi nepravidelně) střídat. V jakém typu terénu se poběží SMIK v roce 2008, o tom musíme ještě rozhodnout.