SMIK - logo SMIK - úvodní stránka Pravidla SMIKu Historie SMIKu Vysledky vsech SMIKu Nejcastejsi ucastnici Aktualni SMIK  

SMIK 2011

18. mistrovství světa ve SMIKu se uskutečnilo ve čtvrtek 17. listopadu 2011 v Říčanech na mapě Migrující raci. Cílem závodu proběhlo 269 závodníků. Mistry světa se stali slovenská reprezentantka Katarína Labašová běhající za Magnus Orienteering a Ctibor Sysel z Pragy Praha.

V kategorii mužů se souboj o vítězství během závodu zúžil na čtyři závodníky. Každý z nich běžel sám a když už se setkali, pravděpodobně nevěděli, že spolu přímo soupeří, a asi ani že mají šanci vyhrát. Do závěrečné fáze závodu vybíhali v čase 41 od kontroly 44C Ctibor Sysel a Míra Seidl. Cestou se však ještě museli stavit pro kontrolu 37C, takže asi nejlepší pozici měl v tu chvíli Aleš Balcar, který kontrolu 37 již v tu chvíli měl a vyrážel od 47C v čase 45. V podobné situaci byl i Radek Laciga s tím rozdílem, že 47C razil až o 42 vteřin později, navíc si předtím nemohl odpočinout. První ze hry o vítězství vypadl Aleš Balcar - kontrola 35 nedopatřením oražená v políčku pro 45 ho zmátla (stejně jako nás pořadatele, když jsme ho chybně vyhlásili vítězem), nevšiml si, že mu 45 chybí a že 45C je nedaleko. Postup přes 42C místo přes 45C a 36C znamenal 37 bodů a nakonec 4. místo. Míra Seidl s Borkem Syslem se naposledy potkali na 37C - odtud Míra zamířil ještě na 34C, zatímco Borek tuto kontrolu vynechal. Běžel rovnou na 45C a to rozhodlo. Posbíral sice jen 38 bodů, ale zato doběhl do cíle v limitu a tak získal po třetím místě z roku 2009 svůj první titul mistra světa. Na 34C se chvíli před Mírou objevil Radek Laciga. Jejich pořadí se během zbývajících asi dvou kilometrů do cíle už nezměnilo, oba sesbírali sice 39 bodů, ale jeden odečítali kvůli doběhnutí po časovém limitu. Kládin tak obhájil loňské druhé místo a do své letošní sbírky medailí ze světových akcí přidal už třetí (ty dvě jsou z MTBO štafet - stříbrná z Mistrovství světa a zlatá z Mistrovství Evropy). Na Míru Seidla zbyl po titulech z let 2004 a 2006 tentokrát bronz. Za čtvrtým Alešem Balcarem se umístili čtyři závodníci s 35 body – pátý skončil Eda Šmehlík, 6. místem překvapil Ondra Blaha i sám sebe, 7. a 8. místo obsadili závodníci, kteří se stejně jako Kládin věnují zejména MTBO - David Michalička a Mirek Kalina.

Mezi ženami putoval mistrovský titul poprvé v historii mimo Českou republiku - zvítězila slovenská reprezentantka Katarína Labašová, když posbírala 33 bodů (to by i mezi muži znamenalo umístění v první desítce). Druhým místem překvapila při své první účasti na SMIKu Jana Svobodová, když získala 31 bodů. Patrně pouze tyto dvě závodnice si troufly na dlouhý závěrečný úsek od kontrol 45C či 47C. Do cíle stihly doběhnout necelou minutu před limitem a to byl klíč k úspěchu. Naopak více než 11 minut před vypršením limitu doběhla do cíle Hana Dlouhá s 30 body a obhájila loňské 3. místo, těsně za ní skončila se stejným bodovým výsledkem její sestra Marie, která loni vyhrála. Druhou polovinu závodu běžely společně. Pátá skončila Lenka Mezníková s 29 body, šestá Michaela Gomzyk Omová získala o další bod méně.

Závod doprovázelo mrazivé počasí a obloha zatažená nízkou inverzní oblačností, což mohl být (v kombinaci s odmítáním dohlášek ve chvíli dosažení limitu 300 přihlášených) důvod, proč letos nepadl účastnický rekord - množství přihlášených závodníků nepřijelo. Na vlastní závod mráz takový vliv neměl, zato komfort v klubovně na tenisových kurtech na shromaždišti ovlivnil výrazně, když tam v noci před závodem zamrzla voda. Také účast na vyhlášení výsledků byla dost slabá asi díky té šílené zimě. Ale na medailisty, kteří vydrželi, zbylo aspoň víc cen.

Na závěr několik poděkování – když už jsme u vyhlášení výsledků, začněme Mirkem Kalinou, který nám dodal hromadu cen. Sice to nebyly ani vosky Swix ani vosky Toko, ani nic jiného ze sortimentu lyžařských vosků, které na eshopu prodává, ale to vůbec nevadí. Za poskytnutí mapy děkujeme oddílu VŠSK MFF UK Praga, speciálně pak Davidovi Rožkovi za pomoc s aktualizací mapy. Davidovi Michaličkovi děkujeme za to, že nám shromaždiště nejen pronajal, ale dokázal minimalizovat problémy se zamrzlou vodou, takže jsme bufet nemuseli zavřít. A v neposlední řadě děkujeme tiskárně Žaket za perfektně vytištěné mapy.

Kdo o letošním SMIKu píše:

Kompletní výsledky
Mapa závodu se zakreslenými postupy Ctibora Sysla, Radka Lacigy, Aleše Balcara, Kataríny Labašové, Hany Dlouhé a Marie Dlouhé.
Jízdní řád kontrol - v grafické podobě včetně popisů kontrol

Postupy některých úspěšných závodníků

Ctibor Sysel (PGP), 38 bodů, čas 58:11, 1. místo v kat. H, naběhal 11,77 km
38A - 47A - 39A - 41A - 46A - 40B - 35A - 49A - 48B - 32B (cca 25:30) - 31C - 33A - 50B - 44C (čekání 40:40-41:00) - 37C - 45C (51:10) - 36C - 43C - cíl
Borkův komentář k postupům (níže na této stránce)

Radek Laciga (PGP), 38 bodů (38 - 1 trestný), čas 60:31, 2. místo v kat. H, naběhal 11,54 km
32A (1:42) - 48A (3:56) - 49A (7:12) - 33A (9:14) - 35A (11:00) - 46A (14:37) - 41B (čekání do 17:00) - 40B (18:27) - 39A (21:40) - 37C (27:47) - 44B (30:24) - 31C (38:30) - 38C (40:18) - 47C (45:42) - 50C (46:51) - 34C (50:25) - 45C (52:45) - 36C (54:29) - 43C (57:45) - cíl
mapa s Kládinovými postupy a mezičasy z QuickRoute

Miroslav Seidl (EKP), 38 bodů (38 - 1 trestný), čas 60:40, 3. místo v kat. H, naběhal 11,40 km
38A - 47A (6:40) - 39A (8:00) - 40B (12:00) - 41A (13:20) - 46A - 45A - 49A (20:40) - 48B - 32C (čekání od 27:40 do 29:00) - 31C - 33A - 44C (čekání cca 40:00-41:00) - 50C - 37C - 34C - 45C - 36C - 43C (57:55) - cíl
Mírův komentář k postupům (níže na této stránce)

Aleš Balcar (PHK), 37 bodů, čas 58:19, 4. místo v kat. H, naběhal 10,57 km
32A - 48A (cca 4:00) - 49A - 35A - 46A - 41A - 40B - 38B (19:30) - 31C - 33A - 37C (cca 33:00) - 39B (39:30) - 44C (čekání do 41:00) - 47C (čekání do 45:00) - 50C - 34C (cca 51:00 ??) - 42C - 43C - cíl
Alešův komentář k postupům (níže na této stránce)

Ondřej Blaha (EKP), 35 bodů, čas 58:23, 6. místo v kat. H
48A - 32B - 49A - 35A - 46A - 41B (cca 1,5 min čekání do 17:00) - 40B - setkání se dvěma divočáky, kteří profrčeli 5 metrů kolem mě - 39A - 44B - 37C - 34C - 50C (cca 1 min čekání do 41:00) - 47C (cca 1,5 min čekání do 45:00) - 45C (cca 1,5 min čekání do 51:00) - 36C - 43C - cíl

Katarína Labašová (ASU), 33 bodů, čas 59:11, 1. místo v kat. D, naběhala 8,69 km
32A - 48A - 49A - 33A - 35A - 46A - 41B - 40B - 39A - 44B - 37C - 50C (cca 41:50) - 34C - 45C (čekání cca 20s do 51:00) - 36C - 43C - cíl
mapa s GPS postupy z QuickRoute

Jana Svobodová (SMB), 31 bodů, čas 59:01, 2. místo v kat. D
32A (2:10) - 48A (4:40) - 49A (8:00) - 35A (10:30) - 46A (15:50) - 41B (17:00) - 40B (19:00) - 39A (24:10) - 44B (29:30) - 37C (33:00) - 34C (36:30) - 50C (42:00) - 47C (46:30) - 43C (56:00) - cíl

Hana Dlouhá (DKP), 30 bodů, čas 48:54, 3. místo v kat. D, naběhala 7,36 km
32A - 48A - 49A - 35A - 46A - 41B - 40B - 39A - 44B - 37C - 34C - 50B - 42C - 43C - cíl

Marie Dlouhá (DKP), 30 bodů, čas 48:55, 4. místo v kat. D, naběhala 7,40 km
32A - 48A - 49A - 35A - 40B - 41B - 46A - 39A - 44B - 37C - 34C - 50B - 42C - 43C - cíl

Komentáře k postupům

Ctibor Sysel

Trasu jsem se snažil naplánovat tak, abych nemusel dvakrát průchodem pod silnicí a stihl přitom sebrat všechny trojbodovky. Rozhodl jsem se začít na 47A (zavírala v 8 a pak byla až do 45 nedostupná), vysbírat celý jih a zkusit stihnout 44 na B. Sever jsem jinak neřešil. Od startu na to docela tlačím, první 3 kontroly si ťukám a 44B vypadá reálně. Při postupu na 41A první zádrhel - místo po silnici to beru podél potoka, což je výrazně pomalejší a stojí to dost sil. Ale zatím to nevzdávám. To až cestou na 48B, když se ztrácím mezi porostama. Na 33A jsem zhruba ve 31 a přemýšlím co dál. 44ku pouštím z hlavy a volím 50B. Tam vůbec nevím jak dál pokračovat, nemám to namyšlený a nakonec se rozhoduji přece jenom vrátit na jih pro 44C. Odtud už není moc co řešit - 42 škrtám rovnou, na 37C škrtám i 34ku a radši valím do cíle. Na bednu v tu chvíli nepomýšlím, natož na první místo.

Nápad začít na východ myslím nebyl špatný, ale na to abych vysbíral během půl hodiny celý jih, bych potřeboval Betovy nohy (a taky koukat víc do mapy). Naprosto zbytečný byl přesun na 50B - cestou ze 44C jsem měl 50C přímo na postupu. Místo 50B se dala vzít třeba 34C, která mi chyběla. Taky byla varianta obětovat 36ku a místo ní jít konec 45C-42C-43C, ale je to delší a s kopcem navíc. Do limitu by se to ale stihnout asi dalo.

Míra Seidl

Na začátek krátké shrnutí: Bylo to výborně postavené, v podstatě to nešlo sesbírat v limitu vše. Ale hlavně to nejspíš nešlo ani domyslet vše na začátku, ta hlavní silnice byla dalším prvkem, se kterým se muselo počítat. Krizových kontrol bylo hned několik, na které se muselo na začátku podívat (všechny 3-bodovky kromě 49 a pak 38).

Já jsem si krizové kontroly vytipoval už podle jízdního řádu ještě před startem a označil si je, zapomněl jsem však na 46, ale to nakonec nevadilo. Pak jsem v těch 5-ti minutách jen hledal jejich pozice a tím, že to bylo skoro po celé mapě, tak jsem nic víc moc nestihnul. Dále jsem si řekl, že za silnici půjdu až na závěr cestou k cíli, což v podstatě vycházelo - 45C otevírala v 51 a 50C ve 41, což se mi zdálo v pohodě. Jen jsem opomenul, že 44C je zase před silnicí. Ale popořadě.

Začínal jsem na krizové kontroly 38A (tím, že jsem na startu stál na opačné straně, tak jsem zvolil cestu kolem rybníčku - 31C) a 47A (1,50 km za 6:40 - zavírala v 8'), pak jsem šel na 39A (1,80 km za 8:00) a až tady jsem rozmýšlel, jak dál. Vše ale nádherně klapalo. Tzn. 40B (2,45 km za 12:00 - otevírala v 11'), 41A (2,80 km za 13:20 - zavírala v 15'), dále 46A, zde jsem v protisměru potkal většinu startovního pole. Dále 35A a 49A (4,0 km za 20:40 - zavírala ve 22'), 48B a 32C (5,0 km za 27:40, otevírala však až ve 29'). Takže tady jsem měl přes minutu čas na rozmyšlení dalšího, až tady jsem zjistil, že budu muset na 44C, která otevírá ve 41' a je to od ní do cíle dost daleko a navíc jsem za silnicí neměl ještě žádnou kontrolu. Ale postupně - z 32C jsem běžel na 31C, 33A a 44C (7,0 km asi ve 40:00). Odtud už to bylo jen k cíli přes 50C, 37C (zde jsem byl nejistý a udělal drobnou chybku), dále 34C a 45C. Tady mi bylo jasné, že to už nepůjde všechno, a navíc bude komplikované stihnout i limit. Takže 36C, 43C (57:40 - 10,70 km) a cíl (60:40 - 11,40 km).

Kromě závěru ze 44C do cíle to bylo všechno celkem v pohodě, žádná velká hoňka, žádná krizová místa, kam bych musel nějak pospíchat, či sprintovat. Bohužel jsem tímto stylem běžel i ze 44C. až samotný závěr ze 45C jsem podstatně zrychlil. Myslím si, že stejným postupem ze 44C se to do limitu stihnout dalo, lepší by však bylo běžet ze 50C na 34C a pak teprve na 37C a 45C, byly to jistější postupy a na vzdálenost stejné. Z výsledku jsem ale zjistil, že jsem si to prohrál v závěrečné fázi. Myslím, že bych Borka běžecky porazil. Byl jsem s ním totiž na 37C a on běžel rovnou na 45C a 34C vynechal, za ten bod to nestálo, když jsem ho nakonec odečetl.

Myslím si, že kdybych vynechal 34C, tak bych z 45C stihnul pres 36C i 42C a nakonec 43C a cíl (ze 45C, která otevírala v 51', to bylo do cíle 2,2 km za 9 minut - no byla by to hrana). Kládina jsem viděl na 34C jak od ní odbíhá směrem na 45C. On nejspíš běžel ve 45' ze 47C pres 50C rovnou na 34C - tzn. že šel druhou možnou variantu. Pak jsme šli stejně, ale nedoběhnul jsem ho.

Aleš Balcar

Hned od začátku jsem plánoval vyrazit nejdřív na jih a sebrat hlavně ty tříbodovky, o moc víc jsem toho naplánovat nestih, ale všimnul jsem si kontroly 38, která byla zrádná, a říkal jsem si, že ji prostě musím stihnout v béčku, že bych jinak musel vynechat. Postup na 49A jsem asi úplně nevychytal, když jsem krosil všechny ty hustníky a nebyl jsem si jistej kudy jdu, ale na cestě bylo pak dost lidí, co šli nahoru a bylo jasno. Pak přišla osudová kontrola 35A, kterou jsem orazil omylem do 45ky, což jsem ale zjistil až dlouho po doběhu... Potom co jsem vybral ten jihovýchodní roh mapy, valil jsem na tu 38B a taktak jsem ji stihnul. Pak jsem v poklidu vzal ty dvě jednobodovky a přemejšlel co dál.

Napadlo mě ještě si zaskočit na 47B, ale musel bych bejt sakra rychlej, a tak jsem si řek, že si dám klid a pak ji vezmu v céčku a budu makat. Tak jsem si v klidu klusal, podběh silnici a vzal jsem 37C a pak jsem se vracel na 39B, kde jsem byl v 39:30. Ještě cestou na 37 jsem si všimnul, že v políčku pro 35 nemám oraženo, i když jsem tam byl. A všechny kontroly na který jsem se ještě chystal měly políčko prázdný, tak jsem si říkal, že jsem to nějak nedomáčkl, nebo nevim. 45ku jsem v mapě úplně přehlíd a vůbec mi nebylo divný že už ji mám v průkazce, myslel jsem, že je to jedna z těch, co jsem bral na začátku. Pak jsem si hodně v poklidu doklusnul na 47C a v čase 45 jsem zase začal závodit. 50ku jsem bral a pak po cestě a na kopec na tu jámu (34C). Dohledávku jsem neměl stoprocentní, pak jsem se chystal na 36C, ale jak jsem od kontroly odbíhal a koukám je už 51:30, tak už bych původní plán asi nestíhal, nohy už se taky netvářily že chtěj 10 minut ještě sprintovat a tak jsem radši šel rovnou dolu a nahoru na 42C, pak ještě na 43C a koukám, že jsem se rozhod asi dobře, ale do cíle to šlo dobře, zbyly mi ještě necelý dvě minuty.

Tak jsem si říkal, že to je fajn, že mi chybí jen ta 36ka a byl jsem se sebou spokojenej... Až po dalším podrobnějším zkoumání mapy jsem zjistil, že na 45ce jsem vlastně vůbec nebyl a že jsem totální vůl... Bejval bych ji mohl vzít v céčku po 34C a pak ještě valit přes 36C a 43C do cíle. To bych pak opravdu měl těch 39 bodů a vyhrál, pokud bych to teda stih v limitu...

Teoretické úvahy a zamyšlení stavitele

Kdybych nebyl debil, tak bych vyhrál. Čím víc závodníků si tohle říká, tím může být stavitel spokojenější. To totiž znamená, že se o vítězství rozhoduje zejména volbou a realizací postupu a ne rychlostí běhu od poslední kontroly. Letos je to tím lepší, že o výsledcích na nejvyšších příčkách závěrečný finiš nerozhodoval a zároveň existovaly varianty, kterými se šlo oběhnout všechny kontroly nebo „alespoň bez problému vyhrát“. Háček je v tom, že při SMIKu mají závodníci na naplánování postupů jen 5 minut před startem, čas během závodu ubíhá neúprosně a nejde vrátit a vítězí ten, kdo získá nejvíce bodů během hodinového limitu. Ne ten, kdo sice dokáže vymyslet vítěznou variantu, ale až v klidu po závodě. Nicméně i tak jsou zamýšlení nad optimálním postupem zajímavá.

Ctibor Sysel vyhrál i bez optimální varianty, ale jedna možnost, jak oběhnout vše, ho napadla: „Se začátkem na jih šlo stihnout všechno v limitu a naběhat přitom taky 12km: start - 32A - 48A - 49A - 46A - 41A - 40B - 35A - 33A - 31C - 38B (tady být do času 20, pokud se nestíhá, tak vzít nejdřív 38B a pak až 31C) - 47B (30') - 36C - 37C - 44C (41') - 39B - 50C - 34C - 45C (51', ale spíš dřív a chvilku čekání) - 42C - 43C – cíl“. Tato varianta ze začátku podobá tomu, kudy běžel Aleš Balcar.

Jako stavitel jsem se snažit kontroly rozmístit tak, aby k úspěchu v podobě zisku plného počtu bodů nestačila taktika, která se nabízela na první pohled. Tedy oběhnout nejprve všechny kontroly jižně od silnice, a teprve pak ji podběhnout a sbírat kontroly na severu. Kontroly 44, 47 a 50 se totiž na jih od silnice přesunuly dost pozdě a pak už nešlo na severu vysbírat všechno. Jako klíčové kontroly bych označil 37, 42, 44, 45 a 47 – co nejvíc z nich bylo potřeba sebrat dříve, než v závěrečném finiši. Z nich na závěr patrně zbyde 42C, kterou nemá smysl brát jindy.

Ideální je co nejdříve se zbavit kontrol na severovýchodě mapy, kde jsou nejvíc limitující 45A (odjíždí v 15) a 44A (mizí v 18), přičemž je nutné stihnout obě. Začíná se pokaždé přes 31A (je při cestě k podchodu). Severně od silnice je možné kontroly oběhnout oběma směry, přičemž jistější je to zleva v pořadí 34A, 36A (první limit – uběhnout 1,91 km za 11 minut), 45A je pak v pohodě, další uzavírka je na 44A v čase 18 (celkem 3,09 km). Nejrychlejší závodníci mohou zkusit stihnout po 45A ještě 43A, ale znamená to značné riziko nestihnutí 44A. Ze 44A se vracíme na jih od silnice přes 37B (při cestě). Na jihu jsou pak kontroly umístěny ideálně při postupu po směru hodinových ručiček – 39A, 40B a 41C neznamenají žádné komplikace. Následuje 49B v okně 31-33 (po 5,51 km), kde si rychlíci mohou odpočinout čekáním a pomalejší naopak šance ztratí. Pokračuje se přes 35C na 46B (6,55 km od startu, přijíždí ve 36 a nejrychlejší tam opět budou chvíli čekat). Další limit čeká na 48B v čase 39 – po 6,79 km, kdo ale stihnul 49B, tak by tady problém mít neměl. 32C a 38C jsou naservírovány na stříbrném podnose, pak následuje delší přeběh na 33C, která přijíždí ve 44 a je vzdálena od startu přesně 8 km. To bude opět znamenat pro rychlejší závodníky krátké čekání, ti nejrychlejší naopak mají šanci získat drobný náskok, když stihnou ještě 33 v pozici B do času 42 – je umístěna asi o 150 metrů blíže, stačí tedy zaběhnout 1,3 km od 46B pod 6 minut. Na 33C v čase 44 začíná závěrečný úsek bez čekání, odtud je to do cíle 2,94 km. Ti nejrychlejší z 33B startují do závěru až z kontroly 47C v čase 45, odkud to mají o 370 metrů blíže, tedy asi minutu náskoku na závodníky, kteří by razili 33C. Závěr je jasný – 50C u podchodu, přes hustníky na 42C a na závěr pro 43C. Kdo by ji měl již ze začátku, ušetří necelých 200 metrů a kopec. Celý postup je dlouhý 10,94 km, měřeno Ocadem po ideálním postupu. Výsledný čas by se pohyboval zhruba od 55 minut výše. Nikdo se však o tuto variantu ani v náznaku nepokusil. Není divu, mě napadla při vymýšlení optimálního postupu až asi jako pátá.

Alternativou je proběhnout úvodní pytlík severně od silnice proti směru hodinových ručiček – tedy za tunelem přes 37A a 44A na 45A, která odjíždí v čase 15 a je vzdálena od startu 2,73 km (v cestě je ale kopec a hustníky). 36B je možno vzít dle situace před nebo po 45A. Pak se vyplatí sebrat 43A (do času 17), získá se tím výhoda do závěru, navíc jinak by se stejně muselo čekat chvíli na příjezd 34B. Odtud se již pokračuje na 39A (kde má závodník naběháno o 0,5 km více, než při první zmiňované variantě). Dál už je trasa stejná, kdo tedy stihne kontrolu 49B mezi 31 a 33 (to bude mít naběháno 6,01 km), zůstává ve hře o plný počet bodů. Celkově tento postup měří 11,25 km.

  

(c) Martin Sajal
Poslední aktualizace: 24.11.2011