SMIK 2025
Déšť postupně přecházející ve sněžení neodradil 365 závodníků od účasti na 31. Mistrovství světa ve SMIKu. To se uskutečnilo v pondělí 17. listopadu 2025 u Horního Bezděkova na mapě Valdecký les v prostoru pro oficiální závod zatím nepoužitém. Svůj již třetí titul získala po 10leté pauze Dominika Plochová z Kotlářky. Mezi muži překvapivě zvítězil dorostenec Eliáš Kosák z SK Praga. Na velkou bednu se ještě dostali ženy - 2. Kašparová, 3. Kolářová, 4. Čermáková, 5. Housková, 6. Naňková; muži - 2. J. Sedláček, 3. Balcar, 4. L. Kettner, 5. P. Sedláček, 6. Šperl.
Zažili jsme nejhorší počasí v historii SMIKu? Pravděpodobně ano. Ne že by nepršelo už v noci a ráno, ale znovu se rozpršelo (někdo by to možná označil jen za mrholení) víc než hodinu před startem. V tu chvíli podprůměrná teplota vlastně pomohla, protože již před závodem padal déšť se sněhem a to znamenalo zlepšení. Z původně přihlášených rekordních 416 závodníků nedorazilo víc jak 12 %. Vyšší "odpad" byl naposledy v roce 2004, to však pršelo jen v noci před závodem a bylo teplo. Ale výrazněji počasí zkomplikovalo závod jen ve dvou věcech. Obě souvisí s ražením do papírových průkazek. Kontrola ražení byla za těchto podmínek mnohem komplikovanější a je vlastně zázrak, že jsme na místě vyhlásili výsledky správně až do 6. místa. S naprosto rozmočenou a na 3 kusy rozpadlou průkazkou doběhl do cíle snad jen dvojnásobný vítěz Jirka Valeš. Dle GPS záznamu by mu body stačily na 8. místo, ale ze zbytku průkazky se nedalo vyčíst takřka nic. Druhou komplikaci znamenalo dlouhé čekání na odbavení ve frontě za cílem, kde někteří závodníci v tomto počasí slušně vymrzli. Za což se omlouváme, SMIK v současné podobě holt na takový počet účastníků není stavěn.
Podobně jako při SMIKu v roce 2021, i přípravy letošního závodu trvaly déle než rok. Ve Valdeckém lese se měl konat již loňský SMIK, který však bylo nutné na poslední chvíli přesunout (a kdyby tehdy nešlo o jubilejní 30. ročník, znamenalo by to asi definitivní konec SMIKu). Takže trať byla postavena již v létě 2024 a letos proběhly jen korektury v lese a optimalizace za účelem limitovat v rámci možností návaly na kontrolách. Což je vlastně jedním z hlavních cílů stavitele. Naopak o hledání teoretického optimálního postupu se letos před závodem nikdo nesnažil. Přemýšlení nad postupy končí obvyvkle se získáním dojmu, že neexistuje jediný očividně nejlepší postup. Navíc běžcům různé výkonnosti se často vyplatí odlišné strategie.
Z výsledků, GPS záznamů a komentářů úspěšných závodníků je vidět, že podobně dobrých variant existovalo více a těžko říct, která byla papírově nejlepší. Klíčem k úspěchu bylo nepřemýšlet nad plným bodovým ziskem (nejlepším chybělo 8 bodů a z nich by se dalo při perfektní fyzičce vzít asi maximálně 5), nezdržovat se jednobodovými kontrolami mimo základní směr a neztrácet na špičku moc fyzicky. Postupy 3 ze 7 nejlepších mužů neznáme, ale sebrané kontroly naznačují, že i ti 3 začali směrem na západ. Dalo se začít na severozápadě, jako to udělali Milan Šperl a Vojta Netuka, ale stejně tak na jihozápadě. Tam nejspíš všem utekli obhájce titulu Milan Malačka ve dvojici s Ademem Engelem, kteří se s Milanem Šperlem v polovině závodu téměř potkali uprostřed mapy a měli v tu chvíli stejný zápis - 7 z 8 kontrol migrujících po západě, s výjimkou kontroly 45. Zatímco dvojice borců z Kotlářky vypadla z boje o přední příčky zamířením do středu mapy, bývalý špičkový lyžař Milan Šperl vysbíral dobře dostupné kontroly na severu a potkal se s Vojtou Netukou a nejspíš i dalšími třemi rychlými borci při čekání na příjezd 43C v čase 44. Odtud bylo potřeba vyrazit na východ naplno a fyzička asi začala hrát hlavní roli, jak ve svém komentáři naznačuje Vojta Netuka. Můžeme se jen domnívat, že Eliáš Kosák rozhodl o svém vítězství právě zde a při návratu do cíle. Ostatně jeho 4. místo na Velké kunratické týden před SMIKem naznačuje, že takový závěr by mu měl vyhovovat. Minimálně srovnatelně dobrá však byla varianta se začátkem směrem jihovýchodním. Jejím základem bylo na začátku sebrat kontroly 46A a 50A, které později už nebyly pohodlně dostupné, a pak pokračovat do nejvýchodnější části lesa. Sem vyrazili nezávisle na sobě Aleš Balcar a Lukáš Kettner, který měl výhodu v sebrání kontroly navíc (32A) na začátku. Pak následoval přesun severní částí prostoru ke kontrolám 52 a 48, ostatně oba to popisují ve svých komentářích níže. Časově na tom v tu dobu mohl být lépe tak o minutu Lukáš, ale přehlédnutím se v jízdním řádu náskok ztratil a oblast těchto dvou kontrol opouštěl asi až chvilku za Alešem. Ale pořád s náskokem jednoho bodu. Času však už moc nezbývalo a oba se postupně rozhodli vynechat 2 kontroly v západní části. Lukáš vynechal o bod více (neběžel vůbec na 3bodovky na úplném západě) a na kontrole 40C si ještě virtuálně běžel pro vítězství. Při přímém postupu by odtud doběhl do cíle s 37 body někdy v čase 55. Jenže pokus sebrat o kontrolu víc skončil doběhem 12 sekund po limitu...
Kompletní výsledky
Mapa závodu na Play-map.com se zakreslenými postupy - zakreslovat postupy / nahrávat GPS záznamy mohou všichni. Play-map.com zároveň umí zobrazovat hezké animace, jak se závodníci v lese pohybovali. Méně známou, protože jen pro SMIK používanou funkcí, je skrývání kontrol dle jízdního řádu při animaci GPS záznamů - při přehrávání se dá skrývání kontrol podle jízdního řádu vypnout (tj. zobrazit všechny) ikonou s kroužky vlevo dole.
Jízdní řád kontrol (tisková verze, takže jsou na papíře 2 pod sebou)
Rozpis a pokyny
Fotky a video ze SMIKu
- Fotky od pořadatelek - Radky Blaťákové a Adély Chumové
- video od Luboše Jíry ze shromaždiště, cesty na start, startu a cíle.
Postupy úspěšných závodníků
Dominika Plochová, 1. místo, 30 bodů
V přípravných pěti minutách jsem si vyhodnotila, že pobrat všechny tříbodovky, které byly rozesety na nejvzdálenějších částech mapy asi nestihnu, a že když jich je víc na západě, tak začnu tam. Plus jsem si již před závodem stanovila taktiku nezaobírat se hned zpočátku moc jednobodovkama, takže jsem od startu vyrazila trochu nesmyslným postupem na 40A a odtud sprintovala na 42A, kterou jsem se štěstím razila asi 5 vteřin před koncem v čase 7. Dál jsem už nic vymyšleno neměla, takže po krátkém přemítání jsem pokračovala na 51A, cestou se nechala strhnout davem ke 49A, která už tam dávno nebyla, což jsem věděla, ale davová psychóza zvítězila. Po 51A následovala 49B, kde jsem byla v čase 15. Odtud bylo jasný, že budu muset ideálně na 45, ale daleké B končilo za 5 minut a o fous bližší C naopak začínalo až za 11. Koketovala jsem i s tím, že ji vynechám úplně, ale nakonec jsem raději zvolnila tempo a na Céčko si nakonec počkala jen 1,5 minuty (to bylo v čase 26). Pokračovala jsem dále na 48A, 52A a 37C, protože jiné, bližší nebo hodnotnější kontroly v okolí (třeba 46C) měly ještě zavřeno. Z 37C jsem měla 2,5 minuty na to stihnout 35B, což se opět asi s 10 vteřinovou rezervou povedlo. V blízkosti potěšila otevřená 50C a z ní jsem se přesunula do hnízda, které během chvilky nabídlo 31B (na tu sem narazila skoro náhodou), 43C a 38C. Zbývalo 13 minut, zpětně bych samozřejmě závěr volila jinak, ale v tu chvíli jsem si říkala, že varianta na jistotu je vzít 34C a 32C a do cíle, ale to mi přišlo až moc defenzivní, tak jsem si řekla, že dám 32C a 41C, protože tři body jsou víc než dva. Moc nechápu, proč jsem hned vyloučila běžet do cíle přes bližší 44C a 34C s teoretickou možností stihnout i 32C, ale asi mě odradilo to napalmové pole, které mě v případě přímého postupu od té 44C dělilo.
Bylo to skvělé jako každý rok, díky, že to děláte!
Aleš Balcar, 3. místo, 37 bodů
Letos jsem přemýšlel jak to pojmu, jelikož jsem věděl, že nějakých 36
hodin po doběhnutí 12tihodinového rogainingu ve Španělsku nebudu mít
sílu jít úplně naplno. Po obdržení mapy mě překvapilo, že 50ka u cíle je
vlastně jen chvíli po startu a pak v C je dost jinde, tak jsem se začal
ubírat tímto směrem a vymyslel, že poběžím i na 47A a pak budu sbírat co
nejvíc kontrol na té rovině a uvidím, kolik mi zbyde sil a času na
kopce. Taky jsem si vyhodnotil, že z 51C by mohlo být reálné se za těch
14 minut do cíle dostat a něco i cestou vzít. Tolik tedy plán. Vyrazil
jsem za startu na jih už ani ne na čele, ale po odbočení na 46A jsem se
úplně osamostatnil, což mi vyhovovalo a nemusel jsem se mačkat u
kontrol. Pak tedy 50A, 38A a 47A, kde jsem měl rezervu asi minutu,
cestou na i z 44A byl dost bordel, ale nic dramatického. Pak 53A, 39A,
plánuju za běhu tak 2 kontroly dopředu a koukám, že všechno tak nějak
vychází, beru 31B a 33A a dobíhám dolů na 43A, dále nahoru už o něco
pomaleji, ale ještě není půlka závodu a už přebíhám do druhé půlky mapy
přes 41B, 35B na 37C, tam zjišťuju, že když se nebudu zkopce flákat
stihnu ještě 52A, kde jsem byl necelou minutu před zavřením (cca 36:20),
na 48B jsem se poprvé za závod zastavil na chviličku a vymýšlel, co dál.
Rozhodl jsem se nakonec tak, že na sebe nebudu měkej a prostě zkusím jít
dozadu pro ty poslední 2 trojky. 45C jsem tak vědomě vynechal a bral to
spodem až na 49C. Už cestou, jak čas ubíhal a síly ubývaly, jsem si
říkal, že to správně nebylo, ale že to prostě už musím zkusit. Věděl,
jsem že když budu na 49C později než ve 46, musím kvapem směřovat na cíl.
Byl jsem tam skoro až ve 47, takže jsem ambici na 51C vzdal a mazal už
jen na 42C a 40C, pak už to naštěstí bylo po rovině a nějak jsem se
rozběhl a limit stihnul. Tušil jsem pak, že to nebude úplně špatné, ale
že budu mít stejně bodů jako vítěz, to mě trochu překvapilo. Kdybych
bejval vynechal i 49C a šel z té 48B raději jen přes 45C, byl by tam
potenciál dát pak ještě 32C a 34C, což by dalo o bod víc, ale jestli
bych to stihnul, to nevím...
Lukáš Kettner, 4. místo, 38 bodů (37 mínus 1 trestný)
Při prvním pohledu na mapou a okolí cíle s 50A a 50B se okamžitě
rozhoduju vydat tímto směrem (50C je zbytečně daleko). Další
trojbodovka 47A do 11 minuty dává docla dost prostoru na vyčištění
kontrol cestou.
Začínám tedy 32A, 46A, pak cílovou 50A a pokračuju dál směrem na 47A.
Cestou ještě přes 38A, jednobodovky 36 jsem si nevšiml a řešil hlavně
47A, kterou razím s minutovou rezervou a mám i čas pozdravit už
připraveného Jendu na migraci :). Další plán nemám, jen 53 na kraji mapy
je jasná, ale tam je času kupa, tak koukám po okolí co se nabízí.
Malinko bušení na 44A a pak už cestový přeběh na 53A (před sebou na
cestě vidím Aldu). Celou dobu jdu sám, což je ideální, že si můžu
diktovat tempo. Po startu jsem chvíli běžel s Jirkou, ale ten čistil
bodovky v úvodu poctivěji a už jsem ho neviděl (nabral trošku zpozdění :D).
Pokračuju na překvapivě docela schovanou 39A a pak další cestovka na
31B. Možná šlo odskočit cestou na 36B, ale primární cíl byly aktuálně
hodnotnější kontroly než bodovky. Dál to pěkně naskakuje 33A, 43A
(pocitově dost vychýlení z optimální trasy k trojbodovkám v západní
části) a 41B. Už mířím na 37C a na poslední chvíli si všímám 35B na
dohled a tak rychle točím volantem, abych ji neminul. Následně přichází
moje největší plánovací a navigační chyba, která mohla změnit rozhodnutí
a bodový zisk. Zaprvé jsem se překoukl a myslel, že 52A je bez šance
(stihl bych krásně, ale koukal jsem na JŘ 53A co byla do 30) a zadruhé
při postupu na 48B jsem blbě zahnul na rozcestí a místo po cestě to
musel následně bušit lesem/hustníkem. Plus jsem se cestou dostal do
spadlé oplocenky a musel se vracet.
Naštěstí 52B otevírala dost brzo a čekal jsem jen cca 20s. Využívám k
plánování. Dám 45C, 42C a zkusím trojbodovky, když bude čas. Po
vypuštění od 52B to posílám bez problémů po famózní úzké pěšince
(červená turistická) mezi smrčky na 45C, pak se nějak proplétám na 42C,
kde mi přišlo, že moc neseděly oplocenky a končím o cestu výš. Při
kontrole hodinek na 42C a umístění 49C/51C dole pod kopcem raději volím
defenzivní strategii zpět směr cíl s tím, že třeba se tam ještě něco
málo najde, co nějaký body hodí. Přes 40C tak pokračuju blíž k cíli, kde
zjišťuju, že už toho je pramálo k sebrání co ještě nemám. Jen 34C se
nabízí, tak si říkám, že poběžím tím směrem a na křižovatce před
kontrolou se rozhodnu. Tři a půl minuty na křižovatce mi přijdou ok. Jdu
do toho i s tím, že při nejhorším ten bod odečtu, budu na tom bodově
stejně a ještě se proběhnu ;-). Špalír závodníků proti mně je dobrým
vodítkem ke kontrole. Rychle orazit a valím to směr cíl. Kontrola
hodinek a vypadá to na pohodu. Bohužel se nějak blbě koukám do mapy a
žiju v dojmu, že běžím po cestě přímo do cíle. Když v klídku (10s do
konce limitu) přeběhnu hřbítek a místo cíle vidím louku, tak vím, že mám
problém. Ani záverečný sprint nic nemění na tom, že budu po dlouhé době
odečítat. Je to těsné, chybělo 13s a odečtený bod v kombinaci s
nejhorším časem znamená nepopulární 4.místo.
Vojtěch Netuka, 7. místo, 34 bodů
Již před startem bylo z pokynů jasné, že start bude někde víceméně nahoře uprostřed, takže půjde o to, zda nejdřív na rovinu, nebo do kopců. Do nich jsem rozhodně chtěl jít čerstvej, takže se nakonec na startu zařazuju do skupinky 37A + následné tříbodovky. Před 52A se brutálně švihám do oka, chvíli to rozkoukávám, ale snad to nějak půjde. Po 48A nastává dilema, co dál. Chvíli kličkuju, nakonec vítězí obětování 45A s vidinou originálního postupu po kraji mapy na další tříbodovky, kde chci být pokud možno co nejdříve. Hezky v lajně 49B, 51A, 42C a 40C a znova řeším, co dál? Pořád mám v hlavě zbylé tříbodovky na druhém konci mapy, kudy k nim? K cíli jít nechci, tam se kdyžtak dostanu na konci (nedostal), tak volím první atletickou vložku a valím směr 35B, po které následuje ukázkové oražení 41B (těsně před) a 50C (těsně po). Po 33C a 31B se scházíme s Patrikem a dalšími při čekání na 43C, vymýšlíme další postup, přičemž naběhnout na silnici (poznámka pořadatele - tím Vojta myslí zpevněnou cestu prostředkem lesa, nikoliv opravdovou silnici na jeho okraji, které byly zakázané) a uhánět pro 53B a 47C je jasná volba. Přichází druhá atletická vložka, tempo je vražedné, kluci mi utíkají. Času není mnoho, je třeba plánovat co nejkratší cestu do cíle. Po cestě jsou naštěstí ještě 36C a 44C a přichází závěrečná obrovská chyba "velký voči, pomalý nohy", kdy si bůhvíproč myslím, že stíhám ještě 34C. No co, kdyžtak se mi přinejhorším odečte, zkusit to musím. Závěrečný úsek po cestičce je ale nekonečný a když mi na kraji lesa dochází, že nestíhám ani 61', berou mě mrákoty. Nakonec to ale výsledkově nemá pravděpodobně vliv, mám víc štěstí než rozumu a jak bodové, tak časové odstupy okolo mne jsou tak velké, že asi ani bez té chyby bych si nepolepšil...